Klára a její první vhled do fitness světa

Ahoj Jano,

Píšu první reflexi, je to spíš román, ale předpokládám, že zrovna Ty čteš rychle a nezatíží Tě to.

Za prvé musím přiznat, že jsem fakt překvapená, za jak krátkou dobu mohou proběhnout v těle tak velké změny. Co vnímám nejradikálněji je změna držení těla, především částí, se kterýma se zdravotně trápím nejvíc – kyčle, kolena, bederní páteř, ramena. Klouby začínají jakoby nasedat na sebe, jak mají, a napětí v těle vytvořené špatnou polohou částí se tak může uvolnit. Za bicíma se mi sedí úplně jinak, mám mnohem víc kontroly a síly – s tou silou to je neskutečné, v životě jsem se necítila tak napěchovaná energií a silou, ale i vnitřní, přijde mi, že mám větší nadhled a klid, větší odolnost těla i mysli. Změnila se mi chůze i styl běhu – svaly začínají zabírat, kde mají, nepřetěžuju kolena a kyčle jak dřív v takové míře.

Celkový tvar těla se mění, zadek a nohy se zpevnily –to mě těší nejvíce a ta síla mě překvapuje, je to i z toho, že jsem začala jíst „normální“ jídlo a netrestala se v mysli za každý kousek pečiva nebo brambory. I když tam teda stále jsou rezervy..

Za ten měsíc jsem se naučila spoustu věcí – jíst maso (napřed jsem to přehnala a bylo mi fakt zle), ale pak už jsem našla míru, doplňovat různorodé bílkoviny, aby se tvořili svaly, naučila jsem se o jídle přemýšlet v „makro-výživném“ stylu, což jsem nikdy nedělala, oddělila jsem si v hlavě složené a jednoduché sacharidy a ty složené začala chápat jako zdroj energie, kterou tělo POTŘEBUJE. Učím se užívat si každé jídlo a snažit se aby mi vše chutnalo.

S čím mám ještě problémy a vidím, že to bude chtít čas:

– mění se mi postoj k jídlu, když jsem si dopřála mentálně svobodu a nebrala většinu jídla jako za131180940454960592kázanou, přežírací dny se mi poněkud rozrostly a já si to omlouvala, že to přece můžu- jednou za čas. Sice jsem se vždy snažila, abych měla základ makra v pohodě, ale to množství věcí navíc a různých sladkostí či slaností pozdě večer, ať už po hraní nebo v pohodičce domova – to byla dost katastrofa a je to celé jen o psychice. Chci se naučit více plánovat denní doby a typ jídla, jíst do syta bez pocitu, že „přece přiberu, když budu jíst normálně“ – protože když to neudělám, budou mě honit chutě a já pak sním prezidenta i s trenýrkama, nemít v hlavě zákazy, abych neměla tendence je porušovat. Pak – najít si jídla, které jsou vhodné a přitom mi chutnají, naučit se připravovat si je doma a nosit s sebou. Chci, abych dokázala reálně zvážit dopady toho, co jím a neměla v hlavě bloky, což jsem z různých diet celkem měla.

V jídle ten měsíc beru jako zkušební – pokus/ omyl a učení se uplně novému přístupu. Jistě by mi pomohlo, kdybych si dala nějaký jasný měřitelný cíl. Váha je hloupá meta, poněvadž se mění poměry tuku a svalů –  jak si teda můžu nastavit cíl, aby byl objektivně měřitelný, kromě váhy?

Zkoušela jsem si dávat cíle do BODY DIARY, který si píšu, ale to nefunguje, jeden den si nezapisuju jídlo a celé se mi to rozjede, jím blbosti, jsem frustrovaná a začínám nanovo. Teď vím, že jsem se trošku i obalila tukem, jsem zpevněná a silnější, ale mohlo by to celé vypadat ještě mnohem lépe.

Napadlo mě domluvit se s nějakým kamarádem na nějaký termín focení na promo na web, který si dělám. Ale k tomu potřebuju jasně definovaný cíl, jak chci vypadat a co se má změnit a o kolik. Jinak mi hlava řekne – musíš se snažit zhubnout tuk, co to jde, protože máš častější úlety a ty tě zbrzdí, takže v konečném důsledku budeš aspoň v normě.“ Ale s tímto postojem se nedá normálně radostně žít, jistě rozumíš, jak to myslím. Potřebuju si tu hlavu nějak přeprogramovat a dát si reálné cíle, které splním a budu mít radost. Abych věděla, že „tohle“ dodržuju, protože chci „tamto“. Poradíš mi?

Jinak moc díky za ty vedené tréninky, hodně mě to baví a na tu železnou mučírnu se těším čím dál víc, je tam klid a baví mě cvičit, i když to bolí vlastně. Taky mám radost, že jsem si k Tobě našla vztah a utvořila postoj, který mi vyhovuje, začínám Ti víc věřit, vidím, že jsi pružná a trénink mi třeba změníš na místě, když vidíš, že něco prostě nejde, nebo mám namožené šlachy, záda atd., pak se s Tebou cítím bezpečně. Momentálně mám ty šlachy na rukou zas přetažené, ale to byla kombinace intenzivního hraní a posilovny ve stejné dny, na to si musím dávat bacha prostě a sama zvážit, kdy už si ty šlachy přepínám.

Hodně mě baví, že je každý trénink jiný a že sleduješ, co zvládnu a snažíš se mě tlačit za komfortní zónu, ale ne moc, takže se na další trénink zase můžu těšit, je to prostě míra, kterou zvládnu, abych byla v progresu, ideální. Možná bych více přidala břicho na konci hodin, když bude čas (ano, budu chodit včas).

A pak potřebuju evidentně víc kontroly s jídlem, když se mi to nedařilo podle zadání, tak jsem se styděla, že to nezvládám a nedávala žádnou reflexi, což je chyba. Tak na to bych se příští měsíc víc zaměřila.

Příští týden se moc těším, netušila jsem, že mě to tak chytne! Moc díky, přeju, ať se Ti daří dosahovat, čeho chceš a ať jsi šťastná i mimo posilovnu a máš kolem sebe dobré lidi, kteří pochopí, kdo jsi, a budou Tě podporovat na Tvé cestě.

Měj se krásně.

Klára

PS: publikuj, co uznáš za vhodné.

PS2: Líbí se mi, jak jsi ženská a sexy a přitom nejsi hrubá, ale ani taková ta fintess pipina, jsem za Tebe fakt ráda, i že nejsi elitářka, ale rozumná osoba.