Příběhy velkých změn: Lucie Černá a jejích prvních 6 týdnů

Je tomu měsíc a půl co jsem s Jančou začala spolupracovat a přitom vše začalo už před dvěma lety, kdy jsem si zakoupila permanentku do jednoho z těch drahých fitness center a skejsla jsem přes 40 minut na pásu a posilovacích strojů jsem se kvůli stydlivosti ani nedotkla.

Následně jsem tedy začala docházet do dámského fitka. Bohužel ani to nebylo řešením. Ačkoliv jsem tím překonala stud, zůstávat na jednom stroji 30 vteřin a hned se přesunout na další nebylo zrovna efektivní.

Kvůli nízkému sebevědomí a malinké změně postavy mě přítel přinutil jít na casting soutěže, která se koná za půl roku ode dne castingu, což je doba, kdy má slečna ještě šanci na sobě zapracovat. Na konci toho všeho se letí do Egypta, kde bojuje o první místo a sice o 20.000 Kč na nafocení booku pro modelky. Doslova „dokopaná“ jsem absolvovala casting v plavkách, které mimochodem navléknu pouze proto, že s mojí malou sestřičkou jezdím jednou za rok do Aquaparku do Čestlic. Přežila jsem casting s velkou nervozitou, sevřeným žaludkem a s naprosto klepajícím se hlasem. Po týdnu jsem se dozvěděla, že jsem castingem prošla. Ačkoliv jsem byla šťastná, tak mě víc pohlcoval stres při pomyšlení, že to JÁ budu chodit a navíc soutěžit někde na molu v plavkách.

lucie_cerna_srovnani

O pár dní později jsem narazila na FB na Janču. Hned jsem jí kontaktovala s tím, že bych měla zájem o jednu hodinu ve fitness centru, abych měla aspoň ponětí jak cvičit správně. V ten den jsem Janče řekla o projektu, do kterého jsem se dostala a tak začal další malý projekt, a sice do konce dubna nejen vytvarovat mou postavu, ale naučit se jak správně cvičit, jak jíst a co pro mě nejdůležitější – začít si věřit. Díky Janče jsem si našla kousek od mého domova malé zapadlejší fitko v trochu zatuchlém suterénu, do jakého bych dříve ani nevkročila. A světe div se – jsem z něho nadšená!

Je to zatím jen chvilka, ale i za tak krátkou dobu jsem se naučila poskládat si sama jídlo na celý den, tak jak potřebuji. Vím, co znamenají ta všechna čísílka vždy ze zadu na obalu na jakékoliv potravině a vím, zda zrovna dnes se mi to hodí do jídelníčku či nikoliv. I když podle mě změna na první pohled viditelná není – mé blízké okolí si všímá a já jí pociťuji. To mě motivuje jít dál.

Teď když jsem vyzkoušela i jiné menší fitko (jako takovou malou zkoušku), tak jsem se cítila dobře a sebevědomě v tom co dělám. Dřív bych nejspíš šla hned raději na pás či orbitrek, teď mířím na benchpress! :)

Lucie Černá, Praha